První pomoc v horách a odlehlém terénu: Jak postupovat při zranění mimo dosah záchranářů

Zranění v horách má úplně jinou dynamiku než nehoda ve městě. Zatímco v civilizaci dorazí zdravotnická záchranná služba během několika minut, v odlehlém terénu může být profesionální pomoc vzdálená desítky kilometrů – a hodiny času. Právě proto je první pomoc v horách specifická disciplína. Nejde jen o rychlé ošetření, ale o schopnost dlouhodobě udržet zraněného stabilního, chránit ho před chladem, větrem a vyčerpáním a správně se rozhodnout, zda čekat, nebo zahájit transport. V horách se z vás nestává jen člověk, který poskytne první pomoc. Stáváte se dočasným pečovatelem – a prvním článkem záchranného řetězce.

První pomoc v horách vs. ve městě: Jaký je zásadní rozdíl?

🔴 Ve městě probíhá scénář obvykle poměrně předvídatelně:

První pomoc → stabilizace → příjezd ZZS během několika minut.

Čas pracuje ve váš prospěch. Profesionální péče je blízko.

🔴 V horách je realita jiná:

První pomoc → dlouhodobá péče → ochrana před chladem a větrem → rozhodování o transportu → čekání na záchranu (hodiny).

A právě čas a prostředí představují zásadní rozdíl. 

V odlehlém terénu musíte počítat s tím, že:

• zraněný začne velmi rychle chladnout,
• přístup záchranářů může být komplikovaný nebo nemožný bez vrtulníku,
• pracujete jen s tím, co máte v batohu,
• fyzická i psychická zátěž dopadá na celou skupinu.

Navíc se stav zraněného může v průběhu času vyvíjet. To, co na začátku vypadá jako „jen zlomený kotník“, může být po hodině kombinace bolesti, vyčerpání, počínajícího šoku a podchlazení. Situace není statická – je potřeba ji průběžně vyhodnocovat a reagovat na změny.

A je tu ještě jeden faktor, na který se často zapomíná: ostatní členové skupiny. Čekání v chladu, stres, manipulace se zraněným, nedostatek tekutin nebo energie – to všechno zvyšuje riziko vyčerpání i u zachránců. Pokud se „rozpadne“ skupina, situace se může rychle zhoršit.

✅ První pomoc v horách proto není jen o správném typu obvazu nebo způsobu fixace, ale hlavně o strategickém uvažování, práci s časem, energií a bezpečností všech zúčastněných.

Čekání na pomoc v horách může trvat hodiny – často v chladu a za tmy.

Bezpečnost především: Scene Safety v horském terénu

Než se zraněného dotknete, zastavte se.
Nadechněte se a podívejte se kolem sebe.

V horách může být samotné místo nehody větším rizikem než původní zranění. Záchrana nesmí vést k tomu, že situaci zhoršíte.

Zvažte:

• hrozí lavinové nebezpečí?
• padají kameny z horní části svahu?
• stojíte na nestabilním nebo exponovaném terénu?
• blíží se bouřka?
• zesiluje vítr a roste riziko podchlazení?
• přichází tma a s ní zhoršení orientace?

⚠️ V horském prostředí platí jednoduchá zásada:
nejdřív bezpečnost, až potom ošetření.

Pokud byste se sami dostali do ohrožení, výrazně tím zkomplikujete celou situaci – sobě, zraněnému i případným záchranářům. Cílem není jednat co nejrychleji, ale co nejbezpečněji.

Co udělat jako první?

1️⃣ Zajistit bezpečnost místa.
Vyhodnoťte rizika a pokud je to nutné, upravte pozici celé skupiny tak, aby nehrozilo další nebezpečí.

2️⃣ Pokud je to možné, přesuňte zraněného do bezpečnější zóny.
Jen v případě, že tím nezhoršíte jeho stav (např. při podezření na poranění páteře postupujte maximálně opatrně). I několik metrů mimo padající kamení nebo mimo přímý vítr může znamenat zásadní rozdíl.

3️⃣ Označte místo pro případný zásah.
Výrazné barvy, čelovka, pohyb rukou, rozložená karimatka nebo bunda mohou pomoci při lokalizaci ze vzduchu. Pokud očekáváte zásah vrtulníku, myslete i na volný prostor pro přiblížení.

4️⃣ Bezpečnost zachránce není sobectví.
Je to hlavní předpoklad toho, že pomoc bude moct pokračovat.

V odlehlém horském terénu může být profesionální pomoc vzdálená hodiny.

První pomoc v horách: Jak správně vyšetřit zraněného

V odlehlém terénu je klíčová struktura. Nejen kvůli přehlednosti, ale proto, že stres, chlad a únava výrazně zhoršují schopnost uvažovat systematicky.

Doporučuje se postup podle schématu typu MARCH nebo ABCDE, které pomáhají minimalizovat riziko přehlédnutí život ohrožujícího stavu. V horách navíc nemáte luxus rychlého předání pacienta profesionálům – to, co přehlédnete, může zůstat bez řešení desítky minut až hodin.

1️⃣ Masivní krvácení

Masivní krvácení je bezprostřední hrozbou života.
Zastavte ho okamžitě – tlakem, tlakovým obvazem nebo turniketem.

⚠️ Důležitá poznámka:
Masivní krvácení nemusí být jen jedno.

Snadno se stane, že se soustředíte na výraznou ránu, zatímco další krvácení zůstane skryté – například na zadní straně těla, pod oblečením nebo v oblasti, která není na první pohled viditelná.

✅ Platí jednoduché pravidlo:
Po ošetření jednoho zdroje krvácení vždy rychle zkontrolujte celé tělo.

A ještě jedna častá chyba – pokud je zraněný v bezvědomí, máte přirozenou tendenci řešit primárně jeho vědomí. Masivní krvácení ale může být přítomné současně a nemusí být hned viditelné. Priorita je vždy to, co zabíjí nejrychleji.

👉 TIP: Pokud si chcete postupy první pomoci vyzkoušet prakticky, Elite Training Center Lhenice pravidelně pořádá v olomoucké prodejně Rigad kurzy taktické a bojové medicíny, včetně programu DoD – Stop the Bleed zaměřeného na zástavu masivního krvácení. Praktický nácvik pod vedením instruktorů je nejjistější cesta, jak získat jistotu při řešení krizové situace v terénu.

2️⃣ Vědomí a dýchání

Zkontrolujte reakci zraněného, jeho dýchání a průchodnost dýchacích cest.

V horském prostředí myslete i na:

• zapadnutí jazyka u bezvědomí,
• vdechnutí krve nebo zvratků,
• rychlý rozvoj podchlazení, pokud je dýchání zpomalené.

✅ Pravidelně stav přehodnocujte.
Vědomí se může v průběhu času zhoršovat – například při rozvíjejícím se otoku mozku nebo při šoku.

3️⃣ Podezření na poranění páteře

Pád ze svahu, lezení, ferrata nebo pád na záda výrazně zvyšují riziko poranění páteře.

Pokud existuje podezření:

• minimalizujte pohyb,
• stabilizujte hlavu a krční páteř,
• vyvarujte se zbytečné manipulace.

Přesun zraněného má smysl pouze tehdy, pokud je místo nebezpečné. Jinak platí, že méně pohybu znamená menší riziko dalšího poškození.

4️⃣ Polytrauma

Zranění v horách často znamená kombinaci více poranění – zlomeniny, poranění hlavy, vnitřní krvácení, zhmoždění.

⚠️ Stav zraněného není statický.
Může se postupně zhoršovat – zejména vlivem bolesti, vyčerpání, podchlazení a rozvoje šoku.

Proto je zásadní:

• opakovaně kontrolovat stav,
• sledovat barvu kůže, chování a úroveň vědomí,
• všímat si drobných změn.

✅ Šok se často rozvíjí pomalu a nenápadně.
A v horách máte čas jen tehdy, pokud ho dokážete správně využít.

Hypotermie: Nejčastější komplikace při zranění v horách

Hypotermie patří k nejčastějším a zároveň nejpodceňovanějším rizikům při zranění v horách.
Zraněný začne chladnout téměř vždy – a to i v letních měsících.

Stačí vítr, vlhkost, kontakt se zemí a snížená pohyblivost. Tělo, které leží a nehýbe se, ztrácí teplo výrazně rychleji než při běžné aktivitě.

Hypotermie:

• zhoršuje srážlivost krve,
• zvyšuje riziko šoku,
• zpomaluje metabolismus,
• výrazně zhoršuje celkovou prognózu.

⚠️ V kombinaci s krvácením nebo polytraumatem se situace může zhoršovat velmi rychle.

👉 TIP: Pokud vás zajímá podrobnější rozbor příznaků a postupů při podchlazení, doporučujeme náš článek o hypotermii v horském prostředí.

Jak zabránit podchlazení?

Zásadní je prevence další ztráty tepla.

• izolace od země (karimatka, batoh, lana, složené oblečení),
• převlečení do suchých vrstev,
• ochrana před větrem (závětří, nouzový přístřešek),
• nouzový bivakovací pytel,
• správné použití izotermické fólie.

A právě u fólie se často chybuje. Nestačí zraněného jen přikrýt. Je potřeba ho zabalit. Pokud necháte nohy nebo spodní část těla otevřenou, vzniká tzv. komínový efekt – teplý vzduch stoupá vzhůru a uniká, zatímco studený proudí dovnitř. Efekt fólie se tím výrazně snižuje.

✅ Ideální postup:

• zabalit celé tělo včetně nohou,
• použít dvě fólie (jednu pod, druhou nad tělem),
• spoje překrýt nebo zajistit kouskem lepicí pásky,
• nezapomenout na hlavu – teplo uniká i tudy.

👉 TIP: Možnosti využití izotermické fólie v terénu podrobně rozebíráme v článku 10 způsobů využití, o kterých jste možná nevěděli.

Pokud máte čepici, kapuci nebo náhradní vrstvu, použijte ji. Ochrana hlavy a krku výrazně snižuje tepelné ztráty.

⚠️ Ideálně využijte vybavení zraněného – jeho bundu, péřovku, náhradní vrstvy z batohu. Jednak tím zachováte tepelný komfort, jednak je praktické myslet na to, že při zásahu může být zraněný transportován i se svým vybavením. Pokud byste ho oblékli do vlastních vrstev a ty pak zůstaly u něj, může to zbytečně zkomplikovat situaci zbytku skupiny.

✅ Zjednodušeně:
Nejprve pracujte s tím, co patří zraněnému. Vlastní rezervy si ponechte jako zálohu pro sebe a tým.

Dlouhé čekání na pomoc: Péče o zraněného v čase

Zatímco ve městě čekáte na příjezd záchranné služby několik minut, v horách může být čekání otázkou hodin. A právě čas je faktor, který situaci zásadně mění.

To znamená:

• pravidelně kontrolovat vědomí,
• sledovat kvalitu a frekvenci dýchání,
• kontrolovat krvácení a případné prosáknutí obvazů,
• sledovat známky šoku (bledost, studený pot, neklid, zmatenost),
• udržovat komunikaci se zraněným.

Stav zraněného není neměnný. Může se postupně zhoršovat – vlivem bolesti, únavy, podchlazení nebo vnitřního poranění. To, co vypadalo stabilně před hodinou, už tak stabilní být nemusí.

Proto je důležité stav průběžně přehodnocovat, ne jen „jednou ošetřit a čekat“.

✅ Psychická podpora je v krizové situaci zásadní.
Klidný, věcný přístup zachránce pomáhá stabilizovat nejen zraněného, ale i celou skupinu. Strach a panika zvyšují stresovou reakci organismu a mohou stav zhoršit.Někdy stačí mluvit, vysvětlovat, informovat o tom, co se děje a co bude následovat.

Tekutiny a energie při zranění v horách

Podávání tekutin závisí vždy na stavu zraněného.

🔵 Pokud je při vědomí:

• podávejte malé dávky vody,
• ideálně teplý a sladký nápoj (například čaj).

Malé množství tekutin pomáhá udržet hydrataci i energii, aniž by zatížilo organismus.

🔵 Nikdy nepodávejte:

• alkohol,
• velké množství tekutin najednou.

Alkohol zhoršuje termoregulaci, tlumí vědomí a může maskovat příznaky zhoršujícího se stavu.

🔵 Pokud je zraněný v bezvědomí:

• nic nepodávejte (riziko aspirace).

Rozhodování musí být opatrné – zejména pokud hrozí nutnost operace nebo je podezření na poranění břicha. V takovém případě je lepší být zdrženlivý.

Rychlý zdroj energie může být v krizové situaci zásadní.

Improvizovaná fixace zlomenin v terénu

V horách často pracujete jen s tím, co máte u sebe. Improvizace je standardní součást řešení krizové situace v terénu. Cílem fixace není vytvořit dokonalou ortopedickou dlahu, ale omezit pohyb, snížit bolest a zabránit dalšímu poškození cév, nervů a měkkých tkání.

Co lze využít jako improvizovanou dlahu?

• trekové hole,
• složenou karimatku,
• pevnější část batohu,
• větve (pokud jsou dostatečně pevné),
• šátky, trojcípé šátky nebo kusy oblečení k fixaci,
• opasek nebo popruhy z batohu.

Důležité je, aby improvizovaná dlaha byla dostatečně pevná a aby netlačila přímo na místo zlomeniny.

Zásady fixace zlomeniny v terénu

• Fixujte kloub nad a pod zlomeninou.
  Například při zlomenině bérce je potřeba znehybnit koleno i kotník.
• Po fixaci vždy zkontrolujte prokrvení.
  Sledujte barvu prstů, teplotu, citlivost a případně pulz. Pokud končetina bledne, modrá nebo ztrácí citlivost, může být fixace příliš těsná.
• Minimalizujte pohyb zraněného.
  Každá manipulace zvyšuje bolest a riziko dalšího poškození.

Pokud je končetina výrazně deformovaná, nesnažte se ji „narovnat silou“. Jemná korekce do přirozenější polohy je možná pouze tehdy, pokud tím výrazně zmírníte napětí a bolest – jinak fixujte v poloze, v jaké jste ji našli.

✅ Správně provedená fixace:

• snižuje bolest,
• omezuje další krvácení do tkání,
• usnadňuje případný transport.

A v horách je každé zjednodušení transportu zásadní.

👉 TIP: Podrobnější postupy najdete v samostatném článku o fixaci končetin v terénu.

Transport zraněného v horách: Kdy čekat a kdy jednat?

Rozhodnutí o transportu patří k nejtěžším momentům celé situace. Špatné rozhodnutí může stav zhoršit, ale přílišné otálení také.

Nejdříve si odpovězte na několik základních otázek:

• Může zraněný bezpečně chodit, byť s oporou?
• Je jeho stav stabilní, nebo se zhoršuje?
• Hrozí rozvoj šoku, hypotermie nebo další komplikace?
• Máte mobilní signál a možnost přivolat pomoc?
• Je bezpečné zůstat na místě (terén, počasí, denní doba)?

Pokud je zraněný stabilní, dobře chráněný před chladem a místo je bezpečné, bývá často rozumnější vyčkat profesionální pomoci. Neodborný transport v těžkém terénu může vést k dalšímu zranění – jak u pacienta, tak u členů skupiny.

Jaké jsou možnosti?

🔵 Vyslání člena skupiny pro pomoc
Smysl má pouze tehdy, pokud je cesta bezpečná a vyslaný člen má dostatek sil, orientačních schopností a vybavení. Nikdy by neměl odcházet bez jasné informace o poloze a stavu zraněného.

🔵 Nouzové přenášení
Krátké přemístění do bezpečnějšího terénu může být nutné (například mimo padající kamení nebo do závětří). Dlouhodobý transport je však fyzicky velmi náročný a rychle vyčerpá celou skupinu. Je třeba realisticky zhodnotit síly a terén.

🔵 Signalizace
Světlo, čelovka, píšťalka, kontrastní oblečení nebo rozložená karimatka mohou výrazně usnadnit lokalizaci ze vzduchu i ze země.

V některých situacích je nejbezpečnější variantou zraněného stabilizovat, chránit před podchlazením a vyčkat zásahu Horské služby České republiky nebo koordinace přes Integrovaný záchranný systém.

⚠️ Obecně platí:

• Pokud si nejste jistí, že transport zvládnete bezpečně, je lepší počkat.

• V horách nejde o rychlost.

• Jde o bezpečný výsledek.

Funkční telefon a dostatek energie mohou rozhodnout o rychlosti přivolání pomoci.

Komunikace se záchranáři: Jak správně předat informace

Ve stresu má člověk tendenci mluvit chaoticky. Přitom právě kvalitně předané informace mohou zásadně urychlit a zpřesnit zásah.

Při kontaktu přes tísňovou linku 155 nebo aplikaci Záchranka si připravte základní fakta a držte se struktury.

Operátor vás bude navádět, ale čím jasněji odpovíte, tím efektivnější bude koordinace.

Co sdělit jako první

• Přesnou polohu – ideálně GPS souřadnice, název vrcholu, sedla, turistické trasy nebo výrazného orientačního bodu.
• Popis zranění – co se stalo a jaký je aktuální stav.
• Počet osob na místě – kolik je zraněných a kolik je schopných pomoci.
• Stav vědomí a dýchání – reaguje? Dýchá normálně?
• Aktuální počasí a podmínky v terénu.
• Možnosti přistání vrtulníku – je poblíž rovná plocha? Jsou tam stromy, dráty, prudký svah?

Čím přesnější informace podáte, tím rychleji může dorazit odpovídající pomoc – včetně zásahu Letecké záchranné služby.

Praktické doporučení z terénu

• Pokud voláte, snažte se šetřit baterii – zapněte úsporný režim.
• Zůstaňte na místě, pokud vám operátor nedá jiný pokyn.
• Mějte telefon dostupný pro případ zpětného volání.
• Pokud signál kolísá, pošlete SMS s polohou nebo použijte aplikaci, která souřadnice odešle automaticky.

Komunikace je součást první pomoci. Správně předané informace mohou rozhodnout o tom, jaký typ zásahu bude vyslán a jak rychle se k vám pomoc dostane.

Vybavení pro první pomoc v horách: Co byste měli mít s sebou

Kvalitní vybavení do hor není nadstandard ani zbytečná zátěž navíc, ale základ krizové připravenosti.

V případě zranění rozhodují první minuty – a právě to, co máte u sebe, určuje, jaké možnosti skutečně máte.

Doporučené minimum pro první pomoc v horách:

• tlakový obvaz,
• turniket,
• izotermická fólie (2 ks),
• nouzový bivak,
• elastické obinadlo,
• základní obvazový materiál,
• šátek (např. trojcípý),
• ochranné rukavice,
• čelovka,
• powerbanka.

Nejde o rozsáhlou polní nemocnici, ale o kompaktní, promyšlenou lékárničku, která vám umožní zvládnout krvácení, podchlazení i základní fixaci do doby příjezdu pomoci. Správně sestavená lékárnička pro horské aktivity výrazně zvyšuje šanci, že krizovou situaci v přírodě zvládnete bezpečně – a s chladnou hlavou.

Závěr: V horách rozhoduje příprava

Při zranění v horách nejde jen o první pomoc jako technický úkon. Jde o schopnost udržet člověka stabilního a naživu do chvíle, než se k němu dostane profesionální pomoc. V odlehlém terénu hraje zásadní roli čas, prostředí i vaše rozhodování. Situace se může vyvíjet, zhoršovat nebo naopak stabilizovat – podle toho, jak rychle a správně zareagujete. 

Vybavení je důležité. Dává vám možnosti. Ještě důležitější je ale znalost postupů, schopnost zachovat klid a rozhodovat se pod tlakem. Vědět, kdy jednat okamžitě a kdy zpomalit. Kdy zahájit transport a kdy zůstat na místě. Kdy šetřit síly a kdy je využít naplno.

V horách často nejste jen svědky nehody. Jste první článek záchranného řetězce – a někdy ten, který rozhodne o výsledku. Proto má smysl být připraven dřív, než se něco stane.