Filtrace vody je proces, jehož cílem je upravit vodu tak, aby byla zdravotně nezávadná nebo vhodná k dalšímu použití. Neupravená voda z přírodních zdrojů může obsahovat bakterie, parazity, viry, chemické látky i mechanické nečistoty, které mohou představovat riziko pro lidské zdraví. Z tohoto důvodu je filtrace vody důležitá nejen při outdoorových aktivitách, ale také v krizových situacích, při cestování nebo při výpadcích infrastruktury.
Voda z řek, potoků, jezer nebo studní může na první pohled působit čistě, přesto často obsahuje mikroorganismy a další kontaminanty. Kvalitní filtrace vody pomáhá snižovat zdravotní rizika a zlepšuje chuť i vůni vody. V závislosti na použité technologii dokáže odstranit bakterie a parazity (např. E. coli, Giardia, Cryptosporidium), mechanické nečistoty, sedimenty a mikroplasty, nepříjemné pachy a chuť a u vybraných systémů také některé chemické látky.
Mechanická filtrace
Mechanická filtrace funguje na principu průchodu vody přes fyzickou bariéru s mikropóry. Zachycuje pevné částice, sedimenty, bakterie a prvoky. Moderní přenosné filtry často využívají technologii dutých vláken s velikostí pórů přibližně 0,1–0,2 mikrometru. Tento typ filtrace je rozšířený zejména v outdoorových filtrech díky nízké hmotnosti, spolehlivosti a absenci potřeby chemikálií nebo elektrické energie.
Chemická filtrace
Chemická filtrace využívá adsorpční schopnosti materiálů, nejčastěji aktivního uhlí. Slouží ke zlepšení chuti a vůně vody, redukci chloru a snížení obsahu některých chemických látek a organických sloučenin. Často se kombinuje s mechanickou filtrací, čímž vznikají účinnější filtrační systémy.
Elektrostatická filtrace a nanotechnologie
Elektrostatická filtrace a nanotechnologie umožňují zachytit velmi jemné částice a mikroorganismy pomocí elektrického náboje nebo nanostruktury materiálu. V přenosných vodních filtrech se tyto technologie obvykle používají jako doplněk mechanické filtrace.
Ultrafiltrace a nanofiltrace
Membránové technologie, jako je ultrafiltrace (UF) a nanofiltrace (NF), umožňují velmi jemnou filtraci vody. Jsou běžné především ve stacionárních systémech a domácích úpravnách vody, principy ultrafiltrace se však uplatňují i v moderních outdoorových filtrech.
Reverzní osmóza
Reverzní osmóza patří mezi nejúčinnější metody filtrace vody. Dokáže odstranit rozpuštěné soli, těžké kovy i většinu chemických kontaminantů. V přenosných systémech se používá jen omezeně, zejména kvůli vyšší energetické náročnosti.
UV sterilizace
UV sterilizace využívá ultrafialové záření k deaktivaci bakterií, virů a prvoků. Neodstraňuje mechanické nečistoty ani chemické látky, proto se často kombinuje s mechanickou filtrací.
Je třeba upozornit, že běžné mechanické filtry obvykle nezachytí viry. Pro jejich eliminaci je nutné použít kombinované systémy, chemickou dezinfekci nebo UV sterilizaci.
Typy přenosných filtrů na vodu