Od Škorpiona vz. 61 k EVO 3

Původní Škorpion vz. 61 se stal jednou z nejslavnějších československých zbraní. Mnohem méně známý je ale příběh, který vedl ke vzniku moderního CZ Scorpion EVO 3. Jak do celé historie zapadá zapomenutý vz. 68, neúspěšné EVO 2 nebo slovenský prototyp Laugo? A proč se vlastně dnešní EVO jmenuje právě „trojka“?

Samopaly Škorpion asi není třeba představovat ani těm, kteří se jinak o střelbu příliš nezajímají. Filmy, videohry, knižní romány, historické fotografie nebo prostě jen vzpomínky z vojny. Tam všude lze potkat původního Škorpiona, správným označením samopal vzor 61. Tuto kompaktní zbraň, mnohými považovanou za první skutečné PDW, milují hollywoodští filmaři i tvůrci videoher. A my střelci rozhodně nejsme výjimkou.

Možná jste si ale položili otázku, jak souvisí původní Škorpion se současným samopalem/PCC z produkce České zbrojovky – CZ Scorpion EVO 3. Vždyť se jedná o naprosto odlišné zbraně. A navíc ani nesedí označení EVO 3. Kam se podělo EVO 2, pokud bychom samopal vzor 61 považovali za „EVO 1“? Na to si dnes odpovíme.

CZ Scorpion EVO 3 patří mezi nejúspěšnější moderní české samopaly a PCC platformy posledních let.

Škorpion vz. 61: začátek celé rodiny

Samopal vz. 61 byl zaveden do výzbroje Československé lidové armády a Sboru národní bezpečnosti, na jehož popud vznikl, již v roce 1961. Za jeho vznikem stojí geniální konstruktér Ing. Miroslav Rybář, který Škorpiona pod původním názvem Š-59 vyvinul jako součást své diplomové práce na Vojenské akademii v Brně.

Vývoj zbraně, zavedené v roce 1963 do výzbroje složek MV a MO, však neskončil a pokračoval samopaly vz. 64, což byla varianta Škorpiona v ráži 9 mm Browning, a vz. 65 v ráži 9 mm Makarov. Vrcholem byl pak samopal vz. 68. Tato verze v ráži 9 mm Luger už byla výrazně větší a prakticky šlo o úplně novou zbraň. Bohužel, nedlouho po jejím dokončení Ing. Rybář v roce 1970 umírá, a to ve věku pouhých 46 let.

Je potřeba říct, že na počátku 70. let byl koncept samopalu vz. 68 skutečně velmi progresivní. Pokud by vznikl někde na Západě u zbrojovek, kterým totalitní komunistický režim šlendriánským způsobem neurčoval, co mají vyrábět, dočkal by se tento samopal bezesporu obrovského úspěchu. Je to stejný případ jako jiný známý uherskobrodský výrobek – CZ 75.

S koncem 60. let se příběh Škorpiona na delší dobu uzavírá. Krátké oživení přišlo na začátku 80. let s vývojem prototypu samopalu vz. 82 v tehdy nové ráži 9 mm vz. 82, určené pro stejnojmennou služební pistoli. I zde však zůstalo pouze u zkušebních vzorků, které jsou dodnes uloženy v archivu České zbrojovky.

Doporučený produkt

Samopal Škorpion vz. 61 / ráže 7,65 mm Browning CZUB®, nový

7 890 KčSkladem

Zobrazit detail

Zapomenuté EVO 2 a návrat Škorpiona

Pomyslné resuscitace se Škorpiony dočkaly po sametové revoluci. Tehdy vyvstala potřeba najít pro stárnoucího Škorpiona vz. 61 nástupce. Jedním z důvodů byla už nevyhovující ráže. S růstem organizovaného zločinu v 90. letech a později i hrozbou terorismu začala ztrácet dech. Nemluvě o rozvoji v oblasti balistické ochrany. Náboj ráže 7,65 mm Browning prostě přestal vyhovovat a bylo rozhodnuto, že policie i armáda budou postupně přezbrojovat na ráži 9 mm Luger.

U pistolí šlo o zdánlivě jednoduchý úkol – upravit osvědčenou CZ 75 podle požadavků ozbrojených složek. Tyto požadavky daly vzniknout pistolím CZ 75 D Compact a CZ 75 SP-01 Phantom. U samopalů se Česká zbrojovka pokusila udělat něco podobného – oprášit zapomenutý prototyp samopalu vz. 68 a uzpůsobit jej potřebám moderních ozbrojených sil.

Tak vznikl samopal Škorpion 9×19 – naše EVO 2. Zbraň vycházela z původního prototypu vz. 68, zároveň ale prošla výraznými úpravami z hlediska ergonomie i modularity. Ústí hlavně bylo opatřeno závitem pro snazší montáž tlumiče. Původní vz. 61 používal poněkud složitější uchycení pomocí kleštiny. Pod hlavní se objevila, tehdy ještě zdaleka ne tak obvyklá, lišta Weaver pro uchycení svítilny a natahovací páka byla zvětšena pro lepší manipulaci.

Změny proběhly samozřejmě i uvnitř. Odpružené závaží uvnitř závěru pomáhalo zkrotit energii náboje 9 mm Luger. Do roku 2004 však vzniklo pouze 85 kusů. Vývoj pak vyvrcholil zajímavým konceptem XCZ 868, který už měl k původnímu vz. 61 poměrně daleko. V té době již bylo jasné, že budoucnost patří lehkým slitinám a polymeru, a Škorpion 9×19 tak zůstal ve stínu svého staršího a většího bratříčka.

Moderní Scorpion EVO 3 navazuje na tradici původních samopalů Škorpion, konstrukčně už jde ale o úplně jinou generaci zbraní.

Jak vznikl CZ Scorpion EVO 3

Česká zbrojovka si však byla vědoma, že jí v portfoliu chybí moderní samopal, který by po boku služebních pistolí mohl být nabízen ozbrojeným složkám a navázat tak na úspěch „šedesátjedničky“. V úvahu připadlo hned několik značně progresivních prototypů, nakonec ale zvítězila zbraň, na níž pracovala skupina slovenských nadšenců z Trenčína. To se psal rok 2007.

Jestli vám připadá název prototypu „Laugo“ poněkud povědomý, tak vězte, že se nemýlíte. V čele vývoje totiž stál pozdější otec pistolí Alien od společnosti Laugo Arms a také nedávno uvedeného PCC Stinger 9, Ján Lučanský.

Při pohledu na prototyp samopalu Laugo je možné na první pohled rozeznat budoucí kontury CZ Scorpion EVO 3, byť se na zbrani odehrála ještě celá řada důležitých změn. Oproti svému prototypu je EVO 3 větší, a byť se tím koncepcí vzdaluje původnímu samopalu vz. 61, stále se jedná o velmi kompaktní a lehkou zbraň.

Nový model s označením CZ Scorpion EVO 3 A1 byl poprvé představen o dva roky později, v roce 2009, na veletrhu IDET v Brně.

CZ Scorpion EVO 3 jako moderní PCC

CZ Scorpion EVO 3 je založen na principu dynamického závěru a střílí z přední, zavřené polohy. Zajímavostí je u EVO 3 poněkud krátká dráha chodu závěru, což v souhře s jeho poměrně kompaktními rozměry u plně automatické verze A1 přináší poměrně vysokou kadenci, která bez problému překračuje hranici 1000 ran za minutu. Nutno podotknout, že je zbraň i přesto poměrně slušně ovladatelná, a to díky velmi dobré ergonomii.

Zajímavostí je u EVO 3 pouzdro závěru, které je stejně jako pouzdro spoušťového systému a předpažbí vyrobeno z odolného polymeru. U verze A1 je zbraň zařízena na střelbu jednotlivými ranami, třírannou dávkou a plně automaticky. U civilní verze S1 a S2 jsme o to nejzábavnější, pochopitelně, ochuzeni.

Co ale civilní EVO 3 sdílí se svou plně automatickou verzí, je výborná odolnost, spolehlivost a slušný střelecký komfort. Ke spolehlivosti bychom mohli snad dodat, že během továrního testování se ze zbraně bez problému vystřelilo 35 000 ran. Že se nejedná o ojedinělou výdrž, dokazují značně ostřílené a stále fungující kusy na střelnicích po celém světě.

Dalším důkazem povedené konstrukce „EVA“ je už samotná délka jeho života na trhu. V portfoliu České zbrojovky figuruje už 17 let a v civilním provedení se nabízí v celé řadě variant – od krátkého provedení MICRO přes standardní 8palcovou verzi až po karabiny s 16palcovou hlavní. Novinkou předloňského roku je rovněž varianta v ráži .22 LR.

A pokud vám nestačí ani tento argument, pak vězte, že aftermarket pro tyto zbraně je opravdu široký a nabízí nepřeberné množství doplňků. Možnost postavit si vlastního custom Scorpiona nabízí i samotná zbrojovka v rámci svého CZ Konfigurátoru.

V USA dokonce existuje možnost přestavby EVO 3 na provedení bullpup. Pokud nevíte, oč se jedná a jaké jsou jeho výhody, pečlivě nás sledujte – i na toto téma se zde článek určitě objeví.

Od vz. 61 po EVO 3: český vývoj samopalů

Od původní „šedesátjedničky“ přes komunisty trochu upozaděný vz. 68 až po moderní EVO 3 spojuje všechny generace Škorpionů důraz na funkčnost, jednoduchou konstrukci a praktičnost. Ať už šlo o kompaktní zbraň pro příslušníky bezpečnostních složek v 60. letech, nebo dnešní moderní PCC, českoslovenští a čeští konstruktéři dokázali vytvořit zbraně, které si získaly respekt doma i ve světě.

A právě proto zůstává jméno Škorpion dodnes jedním z nejvýraznějších symbolů české zbrojní školy.