Beretta 71 je kompaktní samonabíjecí pistole ráže .22 LR, která se do historie zapsala neobvyklým služebním využitím. Vedle sportovní a rekreační střelby je spojována s izraelskými leteckými maršály i operacemi Mossadu. Čím si tato malá italská pistole získala takovou pověst a jak se z ní střílí dnes?
Když se řekne Beretta, většině střelců se patrně vybaví model 92. Ten byl dlouhá léta služební pistolí amerických ozbrojených sil a rozšířil se i u řady dalších bezpečnostních složek. Maličká Beretta 71 proto nejspíš nebude první zbraní, která člověku ve spojitosti s jednou z nejstarších zbrojovek na světě vytane na mysli. To ale neznamená, že by nešlo o zajímavou pistoli s ještě zajímavější historií.
Beretta 71 navíc nebyla osamoceným modelem. Patřila do rozsáhlé řady 70, která navázala na starší kompaktní pistole italského výrobce. Základní model 70 se nejčastěji spojoval s ráží 7,65 mm Browning, zatímco další provedení se nabízela také v ráži 9 mm Browning Short nebo .22 LR
Samotný model 71 byl lehkou malorážkovou variantou s krátkou hlavní a pevným hledím. Model 72 se dodával se dvěma výměnnými hlavněmi, krátkou a prodlouženou. Modely 73 až 75 byly zaměřené především na sportovní střelbu a lišily se hlavní, rukojetí, kapacitou zásobníku nebo mířidly. Ještě dál zašel model 76, který už měl výrazně terčové provedení. Rodina sedmdesátek tak sahala od kompaktních obranných pistolí až po specializované sportovní zbraně.
Čtěte dál: Jak vybrat velikost pistole pro skryté nošení

Beretta 71 je kompaktní samonabíjecí malorážka s jednořadým zásobníkem na osm nábojů .22 LR. Foto: archiv autora.
Spousta střelců zastává názor, do značné míry oprávněný, že pro osobní obranu je vhodnější pistole v ráži 9 mm Luger. Náboj .22 LR má podstatně nižší výkon, okrajový zápal je obecně méně spolehlivý než středový a malorážková pistole rozhodně není univerzální služební zbraň. Přesto existovaly úkoly, při kterých nízká hmotnost, malé rozměry, minimální zpětný ráz a dobrá ovladatelnost dostaly přednost před hrubým výkonem.
Jedním z nejznámějších použití Beretty 71 je ochrana letadel izraelské společnosti El Al v době, kdy přibývaly únosy a útoky na civilní leteckou dopravu. Letečtí maršálové potřebovali zbraň, kterou bylo možné nenápadně nosit a přesně ovládat i ve stísněném prostoru. Právě tady dávaly kompaktní rozměry a slabý zpětný ráz malorážky smysl.
Někdy se uvádí, že volba .22 LR měla zabránit katastrofické dekompresi po prostřelení pláště letadla. Jeden otvor po střele však běžně nezpůsobí, že se letadlo roztrhne nebo zřítí. Skutečné riziko střelby na palubě představuje především zásah cestujících, posádky, oken, elektroinstalace, hydrauliky nebo dalších důležitých systémů. Nižší průbojnost může rozsah některých následků omezit, sama o sobě ale z malorážky nedělá bezpečnou zbraň pro střelbu v letadle.
Jeden příběh za všechny. Dne 18. února 1969 napadli na letišti v Curychu čtyři členové Lidové fronty pro osvobození Palestiny Boeing 720 letu El Al 432. Útočníci použili útočné pušky a výbušniny. Na palubě byl dvaadvacetiletý bezpečnostní pracovník Mordechai Rahamim, někdejší příslušník jednotky Sajeret Matkal, vyzbrojený pistolí Beretta v ráži .22 LR, která bývá označována právě jako model 71.
Rahamim nejprve opětoval palbu z letadla, poté se dostal ven zadním nouzovým východem a v přestřelce jednoho z útočníků zastřelil. Zbývající tři zadržela švýcarská policie. Sám Rahamim byl rovněž zatčen a později stanul před soudem, který ho obžaloby zprostil. Událost ukázala, že ani .22 LR není v rukou vycvičeného střelce neškodná. Zároveň ale není rozumné z jediného případu dělat obecný argument pro její obranné použití.

Beretta 71 používá jednoduchý dynamický závěr, pevnou hlaveň a jednočinný spoušťový mechanismus. Foto: archiv autora.
Izraelskou stopu Beretty 71 ještě výrazněji posílil teroristický útok na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972. Osm členů organizace Černé září tehdy zajalo členy izraelské výpravy. Při útoku a nezdařeném osvobozovacím zásahu zahynulo jedenáct Izraelců a jeden západoněmecký policista. Selhání zásahu se později stalo jedním z hlavních impulzů pro vznik německé protiteroristické jednotky GSG 9.
Izrael následně zahájil tajnou kampaň proti lidem, které považoval za organizátory nebo spolupracovníky Černého září a dalších palestinských ozbrojených skupin. Operace bývá označována jako Boží hněv a její evropskou část řídil především Mossad. S širší odvetou souvisely také samostatné vojenské akce, ty ale nelze jednoduše sloučit do jediné operace ani automaticky připsat všem izraelským bezpečnostním složkám.
Beretta 71 s tlumičem je s činností izraelských agentů pevně spojena v odborné i populární literatuře. U jednotlivých atentátů však nebývá vždy možné spolehlivě doložit přesný model použité pistole. Jisté je, že kompaktní malorážkové Beretty odpovídaly požadavkům na zbraň, kterou bylo možné skrytě nosit, opatřit tlumičem a rychle ovládat.
Prvním člověkem zabitým v rámci kampaně byl palestinský překladatel a představitel OOP v Římě Wael Zwaiter. Mossad jej spojoval s palestinskými ozbrojenými organizacemi a s přípravou útoků v Evropě, jeho podíl na mnichovském masakru však zůstává sporný. Dne 16. října 1972 ho u jeho římského bydliště zastřelili dva útočníci. Prameny se rozcházejí v počtu výstřelů i v přesné identifikaci zbraní, nejčastěji se uvádějí pistole Beretta ráže .22 LR s tlumiči.
Malou zbraňovou zajímavost nabízí film Mnichov z roku 2005. Ve scéně Zwaiterovy vraždy používají agenti větší pistole Beretta M1951 v ráži 9 mm Luger, a navíc bez tlumičů. Historické popisy přitom událost spojují s tlumenými malorážkovými Berettami. Filmová zkratka zkrátka dostala přednost před zbrojní přesností.
První výhodou byly rozměry. Beretta 71 je plochá, lehká a snadno se ukryje pod běžným oblečením.
Druhou představuje ráže .22 LR. Výstřel z malorážkové pistole sice produkuje méně hluku než výstřel z běžné služební ráže, stále však vyžaduje odpovídající ochranu sluchu. Ve spojení s vhodným střelivem a tlumičem lze navíc hluk i záblesk výrazně omezit.
Čtěte dál: Tlumiče zbraní: proč by o nich měl uvažovat každý střelec
Třetí výhodou je minimální zpětný ráz. Ten umožňuje zbraň dobře kontrolovat a rychle navázat dalším přesným výstřelem. Neznamená to, že vyšší počet zásahů jednoduše nahradí výkon služební ráže. .22 LR zůstává nábojem s omezeným terminálním účinkem a okrajovým zápalem, který klade vysoké nároky na kvalitu střeliva i stav zbraně.
Model 71 si přesto vybudoval pověst jedné ze spolehlivějších samonabíjecích malorážek své doby. Beretta využila jednoduchý dynamický závěr, pevnou hlaveň a poměrně lehký závěr. Jak ale ukázal i náš test, u konkrétního exempláře nakonec vždy rozhoduje jeho technický stav, zásobník a zvolené střelivo.
Beretta 71 je samonabíjecí pistole s dynamickým závěrem, jednočinným spoušťovým mechanismem a jednořadým zásobníkem na osm nábojů .22 LR. Hlaveň měří přibližně 90 mm, celá pistole 165 mm a nenabitá zbraň váží okolo 480 gramů. K nízké hmotnosti přispívá rám z lehké slitiny.
Na první pohled zaujme typický berettí otevřený závěr, jehož kořeny sahají ke konstrukcím z první poloviny 20. století. Hlaveň se při výstřelu nepohybuje, při rozborce ji však lze z rámu vyjmout. Pevné uložení hlavně zároveň prospívá přesnosti, což je u sportovně a výcvikově využívané malorážky vítaná vlastnost.
Zajímavě je řešené vypouštění zásobníku. Tlačítko se nenachází ani v patě rukojeti, ani v dnes obvyklém místě za lučíkem, ale nízko na levé straně rukojeti. Je zapuštěné, při střelbě nepřekáží a po krátkém zvykání se dá ovládat bez větších potíží.
Manuální pojistka se během výroby objevila ve dvou základních provedeních. Starší pistole měly příčnou tlačítkovou pojistku, pozdější dostaly běžnější páčku ovládanou palcem. Na levé straně je také záchyt závěru. Po vystřelení posledního náboje jej zvedne podavač zásobníku a závěr zůstane vzadu, což u dobových kompaktních pistolí zdaleka nebylo samozřejmostí.
Hledí je pevné a bez zvýraznění, muška je umístěna na hlavni. U původního provedení jde o jednoduchá celočerná mířidla, která dnes mohou působit poněkud subtilně. Na testované pistoli proto pomohl štěteček a trocha oranžové barvy. Historickou čistotu tím sice lehce utrpěla, čitelnost mušky naopak výrazně získala.
Čtěte dál: Mechanická mířidla na pistoli: typy a jejich využití
Zásobník je asi největší Achillovou patou této zbraně. Ne že by u testovaného kusu zlobil, ale originální náhradní zásobníky se shánějí obtížně a nebývají levné. Botka zásobníku prodlužuje přední část rukojeti a pomáhá už tak velmi příjemnému úchopu.

Nízká hmotnost, kompaktní rozměry a minimální zpětný ráz patří k vlastnostem, díky nimž se Beretta 71 uplatnila při rekreační střelbě i ve služebním prostředí. Foto: archiv autora.
Pokud jste někdy stříleli z malorážkové pistole, asi víte, že se velké drama nekoná. Zpětný ráz je téměř neznatelný a Beretta 71 se při výstřelu sotva pohne. Díky tvaru rukojeti přitom nepůsobí jako drobná kapesní pistolka, kterou musíte v dlani složitě hledat.
Chod jednočinné spouště je na zbrani tohoto stáří velmi příjemný, krátký a dobře čitelný. Celočerná mířidla bez zvýraznění vyžadují o něco více soustředění, zejména na tmavém terči, ale po zvýraznění mušky se s nimi pracovalo podstatně lépe.
Test probíhal s běžným střelivem Sellier & Bellot Club a pistole během něj fungovala bez jediné závady. Povedl se i relativně slušný soustřel. A to je střelec, tedy moje maličkost, cokoliv, jen ne mířenkář. Jedna návštěva střelnice samozřejmě nenahradí dlouhodobý test, u konkrétního kusu však potvrdila dobrou pověst modelu 71.
Beretta 71 dnes dává největší smysl jako lehká pistole pro rekreační střelbu, trénink základů a sběratelsky zajímavý kus. Nabízí minimální zpětný ráz, příjemnou spoušť, pevnou hlaveň a ergonomii, která ani po desítkách let nepůsobí zastarale. Při koupi je ale potřeba zkontrolovat stav konkrétní zbraně a počítat s horší dostupností zásobníků i některých náhradních dílů.
Její služební historie navíc ukazuje, že o vhodnosti zbraně nerozhoduje jen výkon náboje. Stejně důležitý může být úkol, prostředí, možnost skrytého nošení a výcvik člověka, který ji drží. Beretta 71 není zázračná zabijácká pistole Mossadu ani ideální volba pro každou situaci. Je to velmi povedená malorážka, která se shodou okolností ocitla u několika mimořádných kapitol moderních dějin.
Čtěte dál: Malorážka doma? 4 důvody, proč ano – a jak vybrat první kus

